Petr Scheuer

předmluva k závěru

Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata s stříbra.
Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají.

Chceš pokřtít dítě? Zaplať!
Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno.

Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa?

A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.

Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lidé vás vidí. 

Víte, kdo to napsal? Odhadli byste, o kom je řeč? Co myslíte, obvinili by autora z nacismu, byl by nepřítelem demokracie, extremista, nebo rovnou terorista?

Mistr Jan Hus. A jako vadil tehdy, vadil by i dnes.

závěr

Myslím, že není možné, aby společnost došla až sem, do stavu, kdy je školství naprosto rozvrácené, protože normou jsou ti nejméně přizpůsobivý a nejméně schopní a ochotní se vzdělávat; kdy ze zdravotnictví je černá díra a nespokojení jsou všichni, možná mimo farmaceutických firem, ministerských úředníků a budoucích i dnešních privatizantů; kdy Policie není schopná řešit téměř nic a justice se vzepne jedině, pokud jde o platu ústavních činitelů, ale jinak si „myje ruce“ tvrzením, že jejím úkolem není poskytovat ochranu právům, nýbrž že musí dát za pravdu silnějšímu a šikovnějšímu a zběhlejšímu, byť by bylo naprosto zřejmé, že pravdu nemá; kdy státní správa je dírou ještě hlubší a černější než zdravotnictví, v níž nepochopitelně rotuje tlupa neschopných a nedůvěryhodných, kteří ale mají patent na média; kdy jsou evidentní skutečnosti popírány a .. a tak dále, tedy aby společnost došla až sem prostou hloupostí a neschopností svých představitelů.

Spiknutí je paranoidní blud?

Dobrá. Rád tomu uvěřím a budu se chovat tak, jako by stačilo vyměnit neschopnou elitu, ty celebrity, které nám vládnou. Protože kdyby opravdu za vším tímhle stál kdosi, kdo má opravdovou moc, jak říká pan Schwarzenberg, a kdyby tihle lidé měli o svou moc, nebo jen o její část, přijít, hrozily by další světové války. Rozděl a panuj, věděli už ve starém Římě. Je třeba lidi rozeštvat, vyzbrojit – a těžit z jejich nenávisti. Je třeba rozeštvat muže s ženami, děti s rodiči, pracovité s línými, zdravé s nemocnými, mladé se starými, jižany s těmi ze severu, prostě jedna s druhými a všechny proti všem, a to nejlépe tak, jak se to děje – provokativním popíráním skutečnosti a zvýhodňováním a prosazováním nesmyslných práv, proti kterým sice budou téměř všichni, samozřejmě s výjimkou novinářů, protestovat, ale budou proti nim úplně bezmocní. A bezmoc, ta provokuje a vzbuzuje nenávist – ale komu to prospěje?

Dobrá, na to se nebudu pana Schwarzenberga ptát.

Někdo si myslí, že je nejlepší jít s mocnými v jednom šiku. Možná. Ale stará lidová moudrost radí: Nechoď s pány na led! Pán uklouzne – ale ty si zlomíš nohu! A lidové moudrosti nejsou novinové články, ty mívají pravdu.

Jenže jaká je jiná volba? Jít proti? Volba dobrá – ale konec? Jan Hus by mohl vyprávět, kdyby mohl. Nebo John F. Kennedy, nebo Karel Kryl, nebo Ezra Pound, nebo... Jít proti se nevyplácí.

Nejlepší je možná nechat to být a žít si svůj malý život po svém. To chce klid. Uznávám, že to je asi nejlepší, dokonce bych řekl, že to vím a že s tím souhlasím – ale neřeknu to. Každému bych to doporučil – ale musel bych dodat, že správné to není.

Správné je – myslím – nenechat si srát na hlavu, nepřijímat lži a nedat sebou orat. Nejde to samo, ale není to ani tak složité. Stačí pozorně vnímat, co se vám říká, a odmítat lži. Stačí si všímat, kdo vám lže, a toho neposlouchat. Stačí šířit, kdo mluví rozumně, odkazovat na ně a sdružovat se s nimi. Zatím jsou k tomu volně dostupné prostředky, aby se mezi lidmi mohlo šířit, co sice všichni vědí, ale nevědí, že to vědí i ti druzí – a že je v jejich moci svou vůli prosadit.

Je hezké si navzájem psát, kdo se kde opil, kolik má nových barevných pramínků, jak jsou na světě krásná místa, krásní psi, krásná auta, krásná těla, krásné hrůzy a tak dál, ale je dobré občas nemručet a neskuhrat doma, jak ten svět a společnost stojí za hovno, pokud to čtete po desáté hodině, bobek, pokud čtete, než se vrátí děti ze škol, a nebo za vyliž piču, pokud už se vrátily a čtou děti školou povinné...

Je dobré se ptát, proč jsou věci tak divně a špatně, jako jsou, a jestli by nemohly být jinak; je třeba naslouchat druhým kolem sebe a nenechat noviny, aby námi oraly a vláčely a hnojily. Tahle společnost má rozum – a neměla by si ho nechat vzít rozvráceným školstvím a těmi několik preferovanými psychology a sociology a politiky a politology a jinými kreaturami, vytvořenými kdoví kým a kdo ví k čemu. Pokud stojíte o skutečný názor, nehledejte ho v novinách. Hledejte ho kolem sebe – a teprve k tomu, co kolem sebe najdete, můžete hledat odborné vysvětlení v odborných studiích. Ne v jedné! A to, co vidíte a co žijete, si nedejte vymluvit.

Je mlčení manipulace?

Asi ano.

Asi ne.

Záleží na úhlu pohledu.

Někomu nejvíc pomůže, když se o něm mlčí – a jen se občas udělá průzkum, jaký na něj mají lidé názor ve srovnání s předchozími premiéry, kteří takhle hájení nebyli. Je i tohle manipulativní informování? Je manipulací výběr snímků? Viděli jste už svou fotku, kde vypadáte jako blb? Jen jednu? Žádný problém najít takovou; žádný problém vybrat takovou, na níž jeden vypadá chytře a druhý co nejtrapněji. Je manipulací výběr tématu? Je manipulací výběr autora – když rozhovor s jedním dělá jeho obdivovatel, kdežto s druhým jeho odpůrce? Je manipulací to, když jednomu se odpovědi krásně učešou, kdežto druhému se ponechají, přesně, jak je řekl?

Asi ano? Asi ne?